Společný běh

Dnes je Velikonoční pondělí, venku je zataženo a občas sprchne. Počasí přímo na ležení v posteli a tulení se k sobě. Jak jinak. Máme s mužem volno. Mě přijde, že toho volna spolu nemáme moc. Prakticky se vídáme ráno, když spolu vstáváme a večer (pokud už nespím) než jdeme spát.

Jakmile máme spolu volno odpočíváme, chodíme na procházky anebo jen nakoupit. I tak jsme rádi že jsme spolu a trávíme spolu nějaký čas. Vyprávíme si, co v práci a co jsme zažili za dobu, co jsme se neviděli, jaké články jsme četli a co naši rodiče.

Dnešek byl ale jiný. Ráno vstávání v osm hodin, společná snídaně beránka, kterého jsem včera upekla. Společná káva u seriálu Mash 4077. Jedno z těch parádních rán, které máme oba tak rádi, protože máme čas jeden na druhého. Vnitřní pocit klidu, že ho mám jen pro sebe je k nezaplacení. Jsme spolu 5 let a já mám neustálý pocit, že jsem se ho ještě tak pořádně nenabažila, což je parádní. To se mi ještě v žádném vztahu nestalo!

Při sledování šestého dílu se u dopité kávy ptám: „Co budeme dělat?“ „Odpočívat.“ Odpoví bez mrknutí oka. Povzdychnu si. Teprve pak na mě pohlédne. „Co kdybychom šli cvičit?“ Zeptám se. „Proč ne. A pak běhat?“ Zeptá se a nečeká na odpověď. Rovnou jde do kuchyně namíchat Matcha tea a převléct se do kraťasů a bot, které jsou určeny ke cvičení a běhání. Bylo to parádní a velice motivující. Jsme tak sehraní, že i v té jedné místnosti se automaticky střídáme na činkách, karimatce a věži.

Běh byl z náročnějších. Alespoň mi to tak přišlo, ale užila jsem si ho a dávno jsem zapomněla jaké to je běhat společně. Každý máme svůj styl běhu. Já běhám indiánský běh (deset kroků běh deset kroků chůze plus mínus). Když jsem unavená zpomalím. Zatím co Tobiáš si nastavuje cíle a místa kam doběhne. Tam se vydýchá a pokračuje v běhu. Když mi po prvé nadhodil: „Doběhneme tamhle“ Ukázal na zatáčku „a tam se vydýcháme.“ Nechtěla jsem. Bylo to v momentě, kdy jsem už nemohla, ale zvládla jsem to. Byl to parádní pocit překonat sama sebe. Opakovalo se to ještě několikrát. Vytyčil cíl a tam jsme společně doběhli. Líbilo se mi to a to moc.

Nejlepší pocit byl, když jsme doběhli domu. Zpocení. Unavení. Rychle do sprchy. Endorfínky… 🙂

Měli bychom spolu vyběhnout častěji. Co ty na to Tobiáši?

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s